Beseda k představení dokumentárního cyklu Fenomén underground
Opět jsem se letos mohla zúčastnit Festivalu Trutnov pod širým nebem a opět jsem přijela z podhorského hudebního ležení naprosto nadšená. Kdo nevěří, že se jedná o unikátní festival se svou, dá se říci „ vlastní“ atmosférou, nechť to jede zažít J
Jako každým rokem je festival někomu věnován – letošní rok obětem u Sand Creeku a ideálům 17. listopadu 1989. Ve festivalovém programu jsem letos také zaznamenala promítání premiéry filmu Fenomén undergroundu za účasti tvůrců. Pro mě, jako pro třiadvacetiletého člověka, který dobu minulého režimu nezažil a může si ji pouze představovat, bylo povídání velmi zajímavé. Krátce tedy čtěte, kdo chcete. To, jak je důležité, aby i naše generace věděla o tom, co bylo, posuďte poté sami. Můžeme pak přemýšlet, vnímat a všímat si. Nezapomenout. A třeba si i všímat dění v současném světě – Tibet, Severní Korea a další.
Fenomén underground
Česká televize začne na podzim vysílat nový dokumentární cyklus. V devětatřiceti dílech mapují jeho tvůrci neoficiální kulturní proud, žánry i významné osobnosti – od 40. Let až do současnosti. Akcentují při tom podíl undergroundu na zápase o lidskou svobodu, nezávislost a demokracii. Jedním z hlavních podnětů pro vznik tohoto pořadu byly nejen odchody klíčových osobností novodobých českých a československých dějin, které byly spojeny s undergroundem, podílely se na jeho činnosti, nebo se jej snažily propagovat ve světě, ale také nadcházející výročí listopadových událostí.
Spoluautory cyklu jsou dokumentaristé Břetislav Rychlík, Jiří Fiedor, Václav Křístek, Jana Chytilová, František Čuňas Stárek.
(pouze výpisky, více čtvrtletník Voknoviny, číslo 1, 2014)
Břetislav Rychlík: Námět na dokumentární cyklus o fenoménu jedné české subkultury, z nedostatku slov nazývané undergroundem, jsem navrhnul České televizi několikrát. Bylo to za ředitelování normalizačního komunistického kádru Jiřího Janečka, přezdívaného Palcát (podle jeho působení v čele tiskového orgánu OV KSČ v Táboře). Takřka vždy to bylo bez vysvětlení smeteno ze stolu.(…) Jeden rok už bylo Čuňasovi a mně oznámeno, že cyklus byl přijat a je v předvýrobě. Pak umřel Magor (hlavní garant cyklu) a ukázalo se, že jakási parta na ČT dvojce vyhodila ten pořad (bez našeho vědomí) z výroby. To už stál v čele televize čerstvý Petr Dvořák. Jemu jsem napsal, ať si to ti svazáci z programu Čt teď odvypráví sami. Zareagoval promptně a seriál se točí. (více Voknoviny, číslo 1. Str. 23)
Jiří Fiedor: Jestliže se člověk pohybuje v určitém prostředí, zná jeho zákonitosti, historii a historky, je přirozené, když se svými osobními poznatky dále pracuje, nota bene, má-li k tomu příležitost. Osobně se mi taková šance naskytla, když Česká televize v roce 2007 začala vysílat sérii dokumentů Neznámi hrdinové. Za pět let existence tohoto cyklu se mi podařilo natočit příběhy Pavla Zajíčka, Jiřího Němce, Nikolaje Stanoviče, Zbyňka Hejdy, Milana Balabána, Jiřího Chmela, Standy Pitaše, Eugena Brikciuse nebo Pavla Wonky. Všichni byli osobnostmi, kterých se dotknul českých underground, byli pro něj inspirací nebo naopak jím byli sami inspirováni. Pak přestala ČT Neznámé hrdiny vysílat a s možností představovat zajímavé lidi z českého podsvětí byl konec. Potkal jsem ale Frantu Stárka Čuňase a o čem jiném s ním mluvit než o undergroundu. Vedli jsme řeči, že by bylo dobré natočit příběh československého androše od jeho dřevních dob až po současnost v souvislostech kulturních i sociálních.(více Voknoviny, číslo 1. Str. 24)
Veselé historky z natáčení
Jak už jsem výše psala, mohla jsem letos na festivalu v Trutnově zaslechnout komentáře autorů přímo k filmu. Nakonec promítání byl také připraven prostor pro dotazy z řad publika. Zde je tedy krátký úryvek.
(volný přepis)
Dotaz diváka: Máte třeba nějaké veselé historky z natáčení?
Odpovědi tvůrců: No veselé to není… (pousmání) My jsme s Čuňasem přesvědčily minulý týden v hospodě v Teplicích v Šanově člověka, který byl už před maturitou vydíraný státní bezpečností, aby donášel na ten severočeský underground. On myslel, protože už byl zvyklý na ty výslechy, že to s nimi uhraje. Neuhrál to. Nicméně, rozhodl se vzepřít. Byl to učitel, a oni ho úplně degradovali. Dělal pomocného dělníka pomocnému dělníkovi. Pronikli pak na legendární festival do Wroclavi, kde byli však jiní dva významní agenti StB, jejichž jména jsou známá, a udali Kryla a Sváťu Karáska a celou tu partu. Ale to on už nebyl udavač, už byl ten pomocný dělník a ten příběh nám řekl. Takhle se klepal, když jsme natáčeli. Vysvětlil jsem mu, že je to vlastně akt očistný, když to řekne. Protože ten člověk měl problém, že do nějakého prostředí vstoupil a lidi na něj plivají, vidí ho v seznamech a nevidí ten posun. A on to tedy řekl. Bylo to velmi silné. Čuňas vstal a objal ho a ten moment toho odpuštění byl velice dojemný.
Já jsem se také nebál třeba přečíst některá udání některých agentů na některé lidi, protože mě šokovala. Například udání agenta Foxe na to, aby StB tlačila na dceru Sváti Karáska a donutili tak ženu, aby Sváťu donutila k emigraci. To je strašidelný. Vše nebudu jmenovat, dozvíte se to v seriálu. (Břetislav Rychlík)
Já si pamatuju, že když jsme byli na Břéťových narozeninách, popíjeli jsme víno, vedle mě seděl Rejžek a ten mi říkal: „Víš, kolik jste tam měli agentů?“ To já jsem tehdy ještě nevěděl, tehdy se začaly otvírat ty aktivy. To bylo dost drsné. S každým dílem je buď hořkost, nebo otazník, který někdo vysloví a většinou všichni chtějí to, o čem mluvil Břéťa (viz výše) to jest – měla by tu být nějaká očista, tzn. otevřeně o tom mluvit.
Tyhle „příběhy z natáčení“ se mi moc líbily. Možná, že bychom mohli natočit ještě jeden díl o natáčení seriálu Fenomén underground (smích). Těch příběhů tohoto typu moci a té undergroundové kultury, těch je prostě mnoho a celým seriálem se vlastně linou jako červená nit, takže každý pátek večer se snažte zasednout před televizi, nebo shlédněte vždy po repríze na Streamu. My jsme nechtěli, aby to bylo jako tehdy s bigbeatem, že bude nedostupný. Tenhle seriál by měl také fungovat jako učebnice moderní historie. (František Čuňas Stárek)