Rozhovor s Vladivojnou La Chia
Vladivojna La Chia
V roce 2007 diplomovala v ateliéru intermediálních forem na Fakultě výtvarné tvorby v Ostravě. Vladivojna je ale známá především jako česká skladatelka, zpěvačka, textařka a výtvarnice. V současné době vystupuje se svou kapelou Vladivojsko a věnuje se své sólové tvorbě a skládání filmové a divadelní muziky.
V roce 2011 složila hudbu k filmu Nevinnost Jana Hřebejka, za který byla nominovaná na Českého lva a Ceny české filmové kritiky. Rovněž vytvořila hudbu pro seriál Jana Hřebejka – Až po uši.
V roce 2013 začala spolupracovat s divadelním režisérem Ondřejem Zajícem z Městských divadel pražských, pro jehož představení v Rokoku vytvořila scénickou hudbu.
V roce 2001 Vladivojna vydala první EP s Big Pussy beatovou dívčí skupinou Kočičíčíči. O rok později spoluzaložila rockovou skupinu Banana.
V roce 2011 vydala album Bohémy s fantaskní knížkou plnou vlastních ilustrací a originálních bajek s názvem Vladibajky. Toto album se stalo rovněž albem měsíce v berlínském Dussmanu.
V roce 2013 vyšlo třetí sólové album ŠRAF, které Vladivojna točila převážně ve svém studiu, jen saxofon natočil pod taktovkou autorky skvělý saxofonista Joe Cohen v San Franciscu. Nyní má sólová alba již čtyři.
Vystupovala např. s Lacem Deczim, Amitem Chatterjeem, Lenkou Dusilovou, Varhanem O. Bauerem, se skupinou Banana předskakovala Marilynu Mansonovi, Richardovi Müllerovi, Waltari (tour CZ/SK) nebo Scorpions.
Už devět let má na Českém rozhlase - Vltava svůj vlastní pořad Čajovna.
Jsi asi nejvíce známá jako zpěvačka, skladatelka, textařka…Ty jsi ale původně studovala výtvarný obor. Jak jsi se dostala k hudbě?
Asi už v devíti jsem s kamarádem Adamem založila kapelu. On skládal podklady na klávesy a já vymýšlela texty a zpívala. Takže mě muzika fascinovala už od dětství, ale taky jsem si pořád kreslila, tak si rodiče mysleli, že nejšťastnější budu na nějakém výtvarném oboru.
V poslední době tě asi nejvíce můžeme zaslechnout s tvojí – co vím, tak novou – kapelou Vladivojsko. Hrajete metal. Není to trochu velký kontrast vůči tvé sólové tvorbě?
Je to velký kontrast. Vlastně moje intimní komorní sólová tvorba vznikla jako kontrast Bananě, mé staré rockové kapele a teď je Vladivojsko kontrast zase mé sólovce. Je to asi tím, že já v sobě potřebuju vyživovat obě strany. I tu divokou, i tu křehkou, a hlavně musím pořád něco dělat, abych neblbla v soukromém životě.
Jak to myslíš?
No, já jsem prostě zjistila, že musím pořád něco vytvářet, protože jinak začínám bláznit. Takže když jsem nemocná, tak buď píšu texty nebo kreslím komiksy, a pokud nemám zrovna něco, co mě vtáhne, tak mám temné myšlenky. Vím, že cesta k opravdovému štěstí je vyrovnanost a vnitřní klid, ale ještě to v sobě nedokážu otevřít.
Když se člověk zaposlouchá do textů, zjistí, že jsou velice zajímavé. Řekla bych, že se až snaží něco vypovědět o současné době… Je to tak? Jak vznikají?
Texty k Vladivojsku jsem právě všechny napsala v květnu, kdy jsem měla zápal plic a měsíc ležela v posteli. Strašně mi to pomohlo, že mě tak inspirovaly motivy, co mi kluci posílali. Měla jsem čas se na ně pořádně koncentrovat. Možná proto jsou tak obsažné a tématické. Víte, já u Vladivojska cítím touhu psát o tom, co mě na společnosti trápí. Kdežto u svých sólových skladeb tuto potřebu absolutně nemám. Tam se zas soustředím na sílu okamžiku, na lásku, poetiku a hravost slov.
Moc se mi na tobě líbí, jak jdeš za svým. Ostatní lidé mají možná tendenci to všelijak komentovat. Ale ty se tím z mého hlediska moc nezabýváš. Je to tak? Jak bys popsala tenhle svůj „přístup“?
Však ať si komentujou. Celý svět všechno komentuje, mně to nevadí. Jednou mi jeden astrolog asi ve dvaceti dělal hloubkový výklad z hvězd. Je mi úplně jedno, jestli tomu někdo věří nebo ne, a já to taky nijak neprožívám. Nicméně mi řekl jednu věc, které jsem se chytla a to, že mým úkolem v tomhle životě je tvořit si a hrát si a to je přesně to, co uvnitř sebe cítím a co chci. Od toho se odvíjí všechno kolem mě.
Co si myslíš, že je na světě (v životě) opravdu důležité?
Já sí myslím, že opravdu důležitý je ten vnitřní klid, o kterém jsem už mluvila a mít nadhled nad svýma emocema. Pak se člověk může dostat daleko hloub a vidí věci daleko jasněji než když je svýma emocema vláčen. Kéž bych to sama uměla. Neumím.
Je něco, co bys vzkázala maldé generaci lidí žijící teď tady na Zemi?
Take it easy.
Děkuji moc za rozhovor.